Rozhovor

Lidé kolem nás
OSOBA TÝDNE


MARIE JAVORKOVÁ, BRNO, CZ

INFOSPONA: Média Vás představují jako malířku, sochařku, designerku, grafičku a vydavatelku, věnujete se rovněž reklamě a marketingu, a já bych dodal, že jste i novinářkou. Byla jste odjakživa tak činnorodá?

MARIE JAVORKOVÁ: Ano, myslím že byla. Nicméně, vše je úhel pohledu.

INFOSPONA: Ve Vašem životopise je uvedeno, že jste nejdříve vystudovala SPŠ Slevárenskou, se zaměřením na umelěcké lití, a pak Vysoké učení technické, se zaměřením na materiálové inženýrství a slevárenství, tj. též umělecké lití. Proč zrovná tyto obory ? A můžete-li nám říct, jaké postgraduální doktorandské studium jste absolvovala?

MARIE JAVORKOVÁ: A proč ne slevárenství? Baví mne to. Vše, co jsem kdy studovala, se týkalo predevším materiálů, slevárenství, gemologie a samozřejmě umění. Měla jsem šťestí na báječné učitele, jak na školách veřejných, tak i na privátních. Asi tím nejvetším učitelem mi byl můj tatínek. Pak moje rodina: strýc akademik Silvestr Prat, děkan Univerzity Karlovy v Praze, teta Emanuela Nohejlová, zakladatelka české modérní numismatiky a profesorka na již uvedené pražské univerzitě atd. Měla jsem tak možnost od mládí se pohybovat jak ve vědeckých, tak v uměleckých kruzích a díky tomu mít opravdu skvělé učitele. A ještě jedno bych dodala: nejsem lovkyně titulů, ale baví mne se neustále vzdělávat a poznávat nové.

INFOSPONA: Podle všeho se ale především považujete za malířku. Co pro Vás znamená malování, jak byste to popsala?

MARIE JAVORKOVÁ: Malování pro mne znamená vyjádření mých pocitů, citů, kouzla okamžiku, symbolů, světla, stínů, vzpomínek, naděje... Plátno, nebo třeba jen "obyčejný" papír, je pro mne nekonečný prostor pro vyjádření všeho, na co slova nestačí. Malování, stejně jako hudba, je univerzální jazyk, a někdy si říkám: jaká škoda, ze se lidé nenaučí společnou řeč... Je smutne, že existují bariéry všeho druhu.

INFOSPONA: Není žádnou novinkou, že malíři často malují různými technikami, u Vás je tomu také tak, je ovšem zajímavé, že některé Vaše obrazy (především některé krajiny) lze považovat za takové hyperrealistické, řekl bych, kdežto jednu z dalších částí Vašeho opusu představují díla v duchu surrealismu či třeba kubismu, který milujete, jak sama uvádíte. Dotyčné malířské disciplíny se od sebe výrazně líší, jak se Vám tedy daří dávat je dohromady?

MARIE JAVORKOVÁ: Vše je snadné, nebo alespon snadnější, pokud to milujete. Láska může mít milióny podob, a já malování miluji... Necham se unášet svými pocity. Je to můj vnitřní svět. Mám ráda různorodost, mám ráda výzvy. Tak, jako nic na světě není stejné, tak se domnívám, že uniformní umění by nevyjadřovalo tu moji různorodost. Mým cílem je skrze obrazy dávat kladné emoce a někdy důvod přemýšlet, jindy se můj obraz skládá z bezpočtu miniatur, které ve výsledku tvoří celek. Nepřípominá vám to něco? Ano, takový je přece život. Skládá se z mnohá maličkostí, které tvoří ten vzácný celek. Tak to je něco málo o pocitech a důvodech, proč maluji právě tak... Výsledek nechť pak posoudí ostatní.

INFOSPONA: Jak často malujete, a děláte-li vyloženě na základě inspirace, nebo i podle nějakého určitého, předem (za)daného rytmu ?

MARIE JAVORKOVÁ: Inspirace je základ. Proste přijde, třeba v noci, a já místo spánku maluji. Ale k věci: ano, maluji velmi často. Jsem asi workoholička... Jenže mne to baví a zároveň je to úžasná relaxace. Nejvíce času ale věnuji svému synovi, se kterým žiji sama. Je mu 14 roků a je báječný a také všestranně umělecky nadaný. Maluji nejraději podle svých aktuálních pocitů. Samozřejmě ale maluji i podle zadaného tématu. Ráda se setkávám s lidmi a pořádám live show v malování. Nabíjí mne to energii a je tam ihned zpětná vazba, což považuji za důležité. Ráda nad tématy debatuji a hledám nové pohledy. Jako příklad bych uvedla (což není žádné tajemství) projekční obrazy malované pro pana Michaela Jacksona, resp. pro jeho poslední koncert kariéry, a měly být i v plakátové podobě. Měly šokovat, být absolutně jiné. Říkala jsem si: to je nemožné vytvořit. Hodně času jsme s panem Michaelem Jacksonem strávili nad tímto tématem, pak mne něco napadlo - vytvořit projekční obrazy. Jejich projekci vzniká obraz Michaela. Smutným paradoxem je fakt, že jsme jim říkali "Ghost" a pan Michael Jackson na každý z těchto obrazů napsal svůj vlastnoruční signovaný přípis. A myslel úplně na všechno, zase smutný paradox. Vše je dokonalé zdokumentováno a nezpochybnitelně prokazatelné. Bylo to přání pana Michaela Jacksona. Až z toho mrazi. K malířům, které bezmezně obdivuji patří (dle mého názoru) renesanční génius Leonardo da Vinci. Mimochodem, možná netušíte, že svět mohl o tohoto génia přijít. Jako mladý měl totiž být popraven. Pak Pablo Picasso, ale též George Braque, Josef Čapek, Emil Filla, Toyen - Marie Čermínová a cela řada dalších.

INFOSPONA: Kde všude jsou k vidění Vaše obrazy, resp. další umělecká díla, která jste vytvořila?

MARIE JAVORKOVÁ: Všude po světě, jak v galériích, tak v soukromých sbírkách. Připravuji teď otevření vlastní galérie - Gallery MJ. Možná taková perlička: nebývalý zájem budím v Číně.

INFOSPONA: Poněkud mě překvapila informace, že jste se před léty podílela na založení realitního časopisu Real Spektrum, resp. že jste byla jeho první šéfredaktorkou. Byl to jakýsi náhodný "výlet" do prostředí prodeje nemovitostí, nebo jde o další z Vašich životních zájmů?

MARIE JAVORKOVÁ: Ráda na to vzpomínám. Byla to výzva a já ji přijala. Následně jsem pak vydávala svůj časopis Renomé. Rozhodně to ale není těžiště mého zájmu.

INFOSPONA: U umělců mě vždy zajímá, jestli by dokázali žít životem takového státního úředníka či třeba účetního, tedy životem, který ma jakési jasné mantinely, především když jde o pracovní dobu a pod. Zeptám se na toto i Vás...

MARIE JAVORKOVÁ: Ale ano, může se to zdát divné, ale skutečně ano. Tedy, jestli by mne vůbec chtěli... Vážím si každé prace, takže pokud se mě zeptáte, jestli bych mohla dělat uklizečku, řeknu Vám to stejné: ano. Jediný rozdil by byl v tom, že bych po práci malovala. Mám obrovské štěstí, že mohu dělat, co mne bavi, a velmi si toho vážím. Člověk by si měl považovat toho, že může pracovat. To zní pateticky, ale realita je jiná. Víte, kolik lidi si teď říká: dal/a bych za to nevím co, jen abych nemusel/a trčet doma, koukat do zdi a zažívat stres, že nebude na chleba? Víte, kolik nemocných by dalo nevím co, za to, aby se uzdravili a mohli zase normálně žít, a práce je přece součást života.

INFOSPONA: A naprostá perlička, bonbónek (nebo jak už to pojmenovat) na konec: jak už bylo řečeno, Vašim známým byl Michael Jackson... Ano, ten planetárně slavný, bohužel už zesnulý hudebník, král popu ! Samozřejmě, že je velmi zajímavé se dozvědět, jak jste se s ním seznámila, a jak v celku vypadal Váš kontakt, takže - odhalíte nám to, alespoň částečně?

MARIE JAVORKOVÁ: S tímto mimořádným renesančním člověkem, panem Michaelem Jacksonem, jsem se seznámila v roce 1996. Bylo to dílem náhody, a vzniklo z toho velmi hluboké letité přátelství. Setkávali jsme se predevšim v Německu. Namalovala jsem pro něj, na jeho přání, sérii projekčních obrazů, o nichž jsem se už zmínila. Po ukončeni své kariéry měl Michael Jackson plán vybudovat, po splácení dluhů, obrovskou nemocnici zde v České republice, v Praze. Jeho myšlenky tomuto projektu patřily i nedlouho před jeho smrti. Nevím, z jakého důvodu, ale existuje nahrávka, která byla pouštěná při soudním jednani s dr. Conradem Murrayem a prezentováná světovými médii ve stylu - Michael Jackson před smrti blouznil o Praze. Je vice, než pravděpodobné, že by zde v ČR byla nemoce vybudováná. Mohu vám poskytnout úplně jiný pohled na pana Jacksona – človeka, než jak ho znáte z pódii, clipů, médii.... Byl to člověk neobyčejně empatický, s obrovským altruismem, velmi citlivý, nesmělý, stydlivý, ale přitom místr rétoriky téměř beze slov, byla s ním zábava, ale opravdová a úpřimná. Uměl se nádherně smát a nuda s ním rozhodně nebyla, pokud ovšem za zábavu považujete inteligentní a kultivovaný humor, návštěvu galérie, zábavních parků, zoo, procáazky po krásných místech... Nikoliv noční kluby, bary,... Někdy mi připomínal Malou mořskou vílu Hanse Christiana Andersena: tančila, rozdávala radost, ale jak to s ní dopadlo... On vždy hájil a "bojoval" - jeho zbraní byla láska k lidem - za spravedlnost, svět bez násilí, bez válek, rasizmu, vražd, atentátů, terorizmu, bezpráví, za životní prostředí, za nemocné, za ty nejslabší a nejzranitelnější, neštítil se lidí nemocných třeba AIDS. Zkuste si položit otázku: kolik prostředků, času, energie, věnoval těm potřebným? Myslim, že toto nevite, neboť nebylo publikováno, nebo pouze zcelá okrajově. Zkuste se podívat na jeho klipy, třeba na Heal The World, Earth Song, Man In The Mirror... A zkuste zapřemýšlet, kolik prostoru tam věnuje své prezentaci, svému ja, a kolik boji za lepší svět pro všechny? Odpovězte si na to samí, nikomu nic nechci podsouvat. Jistě uznáte, že letité přátelství s někým, tak ve všech směrech mimořádným, nelze popsat pár větami. Mohla bych vám tu popisovat konkrétni situace a zážitky, doplněné o společne privátní fotografie, ale já jsem chtela tohoto člověka představit a dát Vám prostor se nad tim zamýšlet. Moje vyjádření je svědectví osoby, která měla tu možnost a čest pana Michaela Jacksona poznat osobně a strávit s ním hodně času.



Ptal se a zaznamenal: Zlatko Starčević